Den čtvrtý
Vstáváme v 7:30 a hned se koupeme. Voda již nevypadá tak čistá jako včera. Ale starší paní, která se také v tu chvíli koupe, chválí kvalitu vody slovy: "To je krásná voda, taková už dnes nebude. Je čistá, letos ani nekvete." Nutno dodat, že kvetla. Jak to musí vypadat, když opravdu kvete i podle místních?
Na snídani jedeme do Bítova, pěkné stoupání. Snídáme klasicky v parku. Jako obvykle nějaký jogurt, sýry, salámy, rohlíky, džus.
Prvním cílem dne je hrad Bítov. Ze vsi jsou to asi 3 kilometry a tak hledáme v mapě vhodnou cestu pro příjezd na kole. Vyjíždíme ze vsi a na první křižovatce odbočujeme na úzkou asfaltku k hradu. Míjíme parkoviště aut, je zde již dost lidí. Pokračujeme dále, cesta prudce klesá, kličkujeme mezi pěšími. Kola zamykáme před první branou a jdeme do hradu. Na nádvoří kupujeme lístky a chvíli čekání někteří využívají k posilnění spánkem. Hrad je pěkný, nejvíce nás zaujali zoosbírky. Například místnost plná vycpaných psů, včetně typických voříšků, kůže krajty a hroznýše královského, veverky navlečené do hadříků a hrající mariáš, no a nakonec i pásovec.
Od hradu nejdříve šlapeme velmi prudký dokopec na parkoviště aut a poté přes Chvalatice přijíždíme do Zálesí. Máme hlad, chtělo by to oběd. Sedáme do hospody na statku. Mají jihlavské pivo Ježek, docela dobré. Hned vymýšlíme reklamní slogan: "Ježek - pivo, po kterém si zadupete." Servírka má sice velké problémy s obsluhou, ale máme dobrou náladu a tak nás to baví. Zapomíná přinést objednaná piva nebo jídla a po připomenutí dokonce zapomíná, že jí bylo něco připomenuto. Pivo je dobré, jídlo také, někteří si dávají dokonce dvě porce. Při placení má servírka opět problémy, asi neumí počítat. Každému počítá jídlo za 48,-Kč, přičemž jsme měli každý něco jiného, někdo i dvě porce. Hm, asi se platí paušál a člověk může sníst co chce. Max při placení účtu na 99,-Kč platí tisícikorunou a dostává zpět 1300! Jak je servírka ráda, že ji na to upozorňuje.
Ze Zálesí po silnici pokračujeme do Štítar, kde odbočujeme na polní cestu mířící ke Švýcarské zátoce. Nevíme přesně, že tam cesta opravdu vede, ale zdá se frekventovaná a jsou na ní stopy kol. Jedeme kolem rybníků a noříme se do lesa. U hájenky se napojujeme na asfaltku a za chvíli jsme u zátoky. Projedeme podél chat a zastavujeme u lávky, po které se lze dostat přes zátoku na pláž. Přejíždíme lávku a na druhém konci zastavujeme před závorou. Vstupné na pláž je 15,-Kč. I když je pět večer, nelze dostat slevu. Po chvíli debatování tedy platíme, chceme se vykoupat. Areál je typická česká ždímačka peněz. Všechno drahé a všude nepořádek. Holky platí 15,-Kč za 30 minut ve sprše, ale voda teče jen 5 minut. Na pláži Martin chvíli pózuje v podprsence a způsobuje pozdvižení.
Po koupačce přejíždíme lávku zpět a přejíždíme po hrázi Vranovské přehrady. Kousek za hrází má Jeník defekt, měníme duši. Sjíždíme do Vranova a schováváme se před bouřkou v hospodě. Poté hledáme místo na spaní. Na fotbalovém hřišti není nikde střecha a v noci asi bude pršet. Nakonec po dlouhém hledání objevujeme téměř dostavěnou garáž. Ptáme se majitelů, zda tam můžeme přespat a získáváme souhlas.
Vracíme se do hospody. Mají opět Ježka, jsme spokojení. Jen porce jídla by mohli mít větší. Po večeři hrajeme macháčka. Z hospody odcházíme brzy a uleháme do garáže.
CK Lerby, KPright 1999
