Den pátý
Vstáváme brzy, chceme co nejdříve vypadnout z garáže. Při balení věcí jsme pozorováni obyvateli okolních domů. Snídáme u krmu pod slunečníky. Svítí slunce a vypadá to na pěkný den. A to je dobře, protože bychom celý den měli strávit v národním parku Podyjí.
Po snídani stoupáme prudce do kopce k zámku Vranov. Před branou si Pája musí odpočinout. Absolvujeme prohlídku zámku, bavíme se s průvodkyní o zbytku vodní věže pro čerpání vody z řeky do zámku. Z hradeb zámku je výhled na Vranov. Od zámku musíme opět dolů k řece. Projíždíme Vranovem a začínáme opět stoupat. Serpentiny jsou hodně dlouhé, ale těžké stoupání je zpříjemněno několika pěknými výhledy na Vranovský zámek a do údolí Dyje. Nahoře odpočíváme. Kousek od nás zastavuje uvařená škodovka. Hm, to byl opravdu prudký kopec.
Ještě před obcí Lesná odbočujeme vpravo na cyklostezku. Vjíždíme do lesa a zároveň do národního parku. Cestou vedoucí stále lesem přijíždíme do Čížova. Zde jsou za obcí ponechány zbytky železné opony. Je tu asi 200 metrů drátěných zátarasů a jedna pozorovací věž. Pokračujeme po cestě směrem na hranice na Hardeggskou vyhlídku. Je to skalnatý výběžek nad hlubokým údolím Dyje. Řeka v těchto místech tvoří státní hranici. Za řekou je rakouské město Hardegg s rozsáhlým hradem. Vracíme se zpět do Čížova a sedáme do hospody na oběd. V hospodě poprvé potkáváme cyklovýpravu chlapíků s děcky. Každý chlap má na sedačce jedno děcko. Rodinná výprava bez manželek. Děcka dostávají v hospodě limonádu a nanuk, chlapíci spokojeně popíjejí pivečko.
Z Čížova prudce klesáme ke Klaperově potoku. V rychlosti asi 50 km/h Lerbymu padá z kola láhev s vodou. Jeník jedoucí těsně za Lerbym má co dělat, aby se láhvi vyhnul, a Martin má plné ruce práce s vyhýbáním se kličkujícímu Jeníkovi. Naštěstí se nic nestalo. U potoka odbočujeme na lesní cestu a přijíždíme k rybníku Dehťák. Koupeme se a svačíme. V rybníku se koupe i několik děcek. Skáčou z větve stromu do vody. Jedna malá holka však stále nechce skočit, ostatní ji několikrát neúspěšně odpočítávají a nadávají při tom jako dlaždiči.
Od rybníka jedeme po neznačené lesní cestě. Opět překonáváme potok a prudce stoupáme po rozbité cestě lemované porosty angreštu. Jedna větev zachytila Jeníka za ruku a shodila jej z kola. Míjíme Horní Břečkov a pokračujeme po cyklostezce na okraji lesa. Na cestě se najednou objevila žába, čtyři z nás ji málem přejeli, ale jako zázrakem jsme ji těsně minuli. Projíždíme kolem Lukova a na následující křižovatce odbočujeme ke zřícenině Nový Hrádek. Povrch stezky se postupně zhoršuje, cesta klesá stále více a více. Poslední úsek je již kamenitý a velmi prudce klesá.
U zříceniny čekáme chvíli před branou na průvodkyni. Opět zde potkáváme partu chlapíků s děcky. Zřícenina Nový Hrádek má dvě části, starý a nový hrad. Ze starého hradu zbývají jen některé zdi. Nový hrad procházíme celý, fotíme se ve sklepení, projdeme pod visícím netopýrem a stoupáme i na vyhlídku. Z vyhlídky je krásný pohled na řeku. Tok Dyje se zde několikrát prudce zatáčí a vytváří dva ostrohy s velmi úzkýmí šíjemi. Jeden ostroh je český, druhý rakouský. Z vyhlídky je řeka při pohledu na západ vidět třikrát - 1, 2, 3.
Od Nového Hrádku těžce vyjíždíme zpět na křižovatku u Lukova a pokračujeme vpravo po cyklostezce. Vjíždíme opět do lesa a najednou vidíme výstražnou značku: "Pozor! Velmi nebezpečný úsek! Sestupte z kola." Pokračujeme velmi pomalu dál. Cesta viditelně prudce klesá, povrch se mění z asfaltu na betonové panely. Klesání je stále prudší a prudší, ale pořád není vidět dolů, cesta mizí v hlubině. Máme ruce na brzdách, kola se jen pomalu odvalují. Na každě spáře mezi panely máme strach, aby neprasklo brzdové lanko. Jedinou záchranou by asi byl řízený pád do křoví po stranách cesty. Všichni úspěšně sjíždíme až dolů ke Žlebskému potoku. Ohlížíme se zpět a vidíme místo cesty betonovou stěnu. Díváme se do mapy a počítáme vrstevnice, které budeme muset opět překročit ve stoupání od potoka. Dokopec není tak prudký a v pohodě jej vyjíždíme.
Pokračujeme lesem po červené značce a blížíme se k ostrohu, na kterém je vinice Šobes. Na šíji ostrohu zastavujeme a díváme se do hlubokého údolí Dyje a na skály nad řekou. Projíždíme vinicí Šobes, cesta prudce klesá, jeden úsek je těžko sjízdný kvůli kamennému dláždění. Přijíždíme k lávce přes řeku. Lerby na ni najíždí a všichni za ním. Lerby ji bez problémů přejíždí, ale ostatní mají výrazné problémy. Lávka je totiž pouze pro tři osoby a najednou poní jede pět cyklistů s bagáží. Lávka se rozhoupává do stran a před Martinem uhýbá vždy na opačnou stranu než právě zatáčí.
Od řeky stoupáme na silnici do Šatova. Je to poslední dnešní dokopec, ale stojí za to. Martin musí na silničním kole nahodit malý tác. Kačka nahoře pouze utrousí: "Ty vole ..."
Přijíždíme do Šatova a hned hledáme vinárnu Moravský sklípek. Sedáme si ven na čerstvý vzduch. Při objednávce večeře Jeník požaduje candáta. Servírka se na něj dívá dost vyjeveně, nakonec se domluví na platýsi. Mimochodem, servírka je moc pěkná. Ochutnáváme dobrá vínka: Rýnský ryzlink, Sauvignon, Tramín červený, Muškát moravský, Muller Thurgau. Protože je středa, navazujeme během večera mobilní spojení se sekcí v Plzni v Cardinal Clubu. Signál je pouze za udírnou a to pouze někdy, takže rozhovor je útržkovitý. S pokračujícím časem nás obsluhuje kromě pěkné servírky i pan bratr, který je však poměrně vlažný.
Přenocujeme ve staré stodole 50 metrů od vinárny. Usínáme velmi spokojení, strávili jsme krásný den v národním parku a ukončili jsme jej ochutnávkou vín.
CK Lerby, KPright 1999
