Den druhý
Ráno vstáváme v 8:30. Lerby jako obvykle tahá výpravu ze spacáků. Pája zjišťuje, že nemá sluneční brýle. Soudí, že je asi nechal v hospodě a tak se tam jde zeptat. Bohužel, v hospodě brýle nejsou a dle prohlášení výčepní odcházel jako poslední kaťácký pár.
Po této ranní události míříme k hradu Landštejn. Někteří nemají náladu na kulturu, a tak zůstávají před bránou. Jsou to: Martin, Helča, Káťa, Max, Pája. Ostatní si důkladně prohlížejí rozsáhlé prostory hradu, včetně hradní kaple a prostoru mezi hradbami. Z hradu sjíždíme do Starého Města pod Landštejnem. Hned na první křižovatce je pěkná hospoda s kulečníkem a šipkami a tak do ní vstupujeme. Téměř všichni si objednávají italské špagety, jsou výborné. Pak hrajeme kulečník i šipky.
Ze Starého Města pod Landštejnem míříme po signálce opět k hranicím. Po mírně stoupající lesní cestě míjíme historický hraniční kámen Čechy-Morava-Rakousko. Je to pouze historické trojmezí, současná správní hranice mezi Čechami a Moravou je o kousek východněji. Všude roste plno borůvek, ochutnáváme i rakouské.
Od trojmezí cesta stále jen klesá. Je to krásný sjezd přes Maříž až do Slavonic. Ve Slavonicích nejdříve obědváme v restauraci Appetito. Pak po schodech stoupáme na městskou věž, kde dochází k vyfotografování druhého aktu. Z věže je krásný výhled na celé náměstí, městské hradby a okolí Slavonic.
Ve Slavonicích opouštíme cyklotrasu Praha-Vídeň a odbočujeme k Montserratu, což je poutní kostel na kopci. Byl upraven podle kostela ve španělském Montserratu. U kostela fotíme třetí akt. Při odjezdu od kostela trochu kufrujeme, nemůžeme se trefit do správného směru. Nakonec se nám to povede, ale ztrácíme Jeníka. Po mobilní konzultaci nás dojíždí.
Pokračujeme přes Mutnou k Moravské Dyji. Za mostem přes Dyji odbočujeme k Louckému mlýnu, ale je soukromý a není tam nic k vidění. Od mostu přes řeku prudkým kopcem stoupáme do Starého Hobzí, kde si dáváme pivečko na občerstvení. Z Hobzí opět sjíždíme k řece a po silnici, která se klikatí podél břehu, projíždíme mezi spoustou bunkrů. Na silnici fotíme čtvrtý akt (naštěstí měl Kříža právě svléknuté tričko ;-). V Modleticích silnice odbočuje od řeky a tak musíme zase vystoupat do kopce na hlavní silnici ze Slavonic, po které je značená cyklotrasa Praha-Vídeň. Na křižovatce Kříža fotí pátý akt (jojo, na kopci je člověk dost zpocený :-).
Po hlavní silnici sjíždíme z kopce do Písečného. Tam na nás má čekat Josef s autem. Maggie se vydává Josefa hledat, my ostatní míříme k jezu s úmyslem se vykoupat. Voda u jezu sice není úplně čistá, ale to nám nevadí. Méně příjemná je však teplota vody, úplně se v ní kroutí nohy. Maggie zatím projela celou ves až se dostala na křižovatku za vsí, kde je hlídka policie. Ptá se tedy, zda tam neprojel Matýsek, bohužel nic nevěděli. Maggie se tedy vrací zpět do vsi. Za chvíli se objevuje zcela vyjevený Josef, prý jej před vsí zastavili policajti a nechtěli nic kontrolovat, jen mu vyřídili, že jej hledala holka na kole. To jsou panečku služby.
V Písečném Maggie, Kamila a Kříža končí. Maggie s Josefem berou Kamilu do Landštějna pro auto. My zatím hledáme hospodu, do které bychom se vešli. Panáčci před hospodou na návsi nás posílají do hospody "U Vlčků". Tam že bude určitě volno. Jenom hospodský že tam je takový divný. Když vcházíme do oné hospody, jsme dost překvapeni. Velká hospoda a úplně prázdná. Ptáme se, zda si můžeme dát dva stoly k sobě, a už tím hospodského vyvádíme z míry. A tím, že si něco objednáváme, jej naprosto odrovnáváme. Asi není zvyklý na tolik lidí a tak limonády, piva a nanuky nosí po jednom.
Po několika desítkách minut se objevuje Kamila s autem. Loučíme se tedy s Kamilou a Křížou a dál pokračujeme v sedmi.
Cílem druhého dne je Vratěnín. Cesta z Písečného přes Rancířov je velice romantická. Slunce se pomalu sklání k obzoru, silnice se klikatí mezi poli, stále můžeme sledovat první obranou linii čs. opevnění z první republiky.
Do Vratěnína se dostáváme kolem osmé večer. V obci je nějaká sláva, nejspíše pouť. Málem nestíháme večeři, v hospodě "Na Rychtě" si ji objednáváme na poslední chvíli, málem již zavřeli kuchyni. Protože mají pivo Hostan 10° a ještě teplé, radši odcházíme.
Přesouváme se na místní fotbalové hřiště, kde chceme přenocovat. Rozkládáme se na kraji travnaté plochy pod několika břízami a pozorujeme západ slunce. Potom vytahujeme láhev fernetu od Kříži, doléváme tonik a začínáme hrát macháčka. Pití je málo, světla rychle ubývá a tak to je velmi romantický večer.
CK Lerby, KPright 1999
