Den první
Hromadný přesun většiny výpravy (Lerby, Max, Martin, Helča, Kateřina) z Havlíčkovky začíná kolem půl šesté ráno. Máme sraz s Janem a Pájou na hlavním nádraží u hutníka v 5:45. V 5:47 jsme na nádraží, kupujeme jízdenky do Jindřichova Hradce a šineme se k vlaku. Max ještě shání na poslední chvíli průkaz pro přepravu kola a tak trochu se nám ztratil. Na nástupišti již čeká připravený vlak, takže nakládáme kola a obsazujeme kupé.
Cesta probíhá vcelku klidně. Je zpestřena pouze hromadnou snídaní, kterou připravila Helča. Plněné bagety jsou opravdu výborné. Bagety se speciálními náplněmi pro Páju (bez rajčat a paprik) a pro Martina (s hořčicí) jsou označeny jmenovkou. Jen kdyby Helča dobře označila tu s hořčicí. No, alespoň si Martin může dát bagety dvě.
Snídani zapíjíme jedním vychlazeným dvanáctistupňovým pivem Pilsner Urquell z Pájových zásob. Je to půlitrová plechovka s F1 bonusem stáje Jordan.
Po snídani kontrolujeme tradiční oblečení některých cyklistů. Pája nezklamal a má opět s sebou a dokonce na sobě tričko Ironman. Max však svého Hradeckého vlčáka zapomněl.
V Jindřichově Hradci nakládáme bagáž na kola a z nádraží míříme do centra. Máme tam sraz s dalšími třemi, pouze víkendovými, účastníky. Ti zvolili pružnější dopravu autem. Přes náměstí se dostáváme ke kostelu, kolem kterého prochází 15. poledník. Jdeme nakoupit snídani a čekáme na automobilisty. Po několika mobilních telefonátech a chvíli hledání jsme všichni pohromadě.
Z Jindřichova Hradce míříme podél řeky Nežárky ke státním hranicím s Rakouskem. Využíváme značenou cyklostezku č. 32 Praha-Vídeň. Za Novou Vsí konečně vjíždíme do příhraničního hustého lesa. Lesní cesta je pokrytá drobnými kamínky a tak začínají mít silničáři drobné problémy. Martin musí vyměnit jak přední, tak zadní píchlou duši.
Kolem lesní cesty je na stromech spousta ptačích budek, každá má vlastní číslo. Od malých čísel se postupně dostáváme až k budkám s čísly kolem 800. Pája celou dobu hledá budku s číslem 533, protože bydlí ve Kdyni č. 533. Nakonec ji nalézá.
Po lesní cestě jedeme až na Peršlák. Před pár lety to bylo krásné opuštěné místo u nejsevernějšího bodu Rakouska, malý rybník vždy vyzýval ke koupání. Teď je to turistická výspa, v lese je postavená hrozná růžová budova, která slouží jako hospoda, před budovou je betonový plácek se stoly a židličkami a se slunečníky. Hrůza. Rychle pokračujeme po signálce dál.
V lese roste spousta hub, nechají se hledat přímo ze sedla kola. Právě při takovém hledání se Max rozhoduje, že bude shazovat cyklisty z kola. Dosahuje skóre 2:0. Po vystoupání do dvou prudších kopců dlouho sjíždíme do Nové Bystřice.
V Bystřici na nás čeká Josef, který jezdí autem. Objevujeme jej na náměstí, tedy spíše nejdříve nalézáme Matesa a pak teprve Josefa. V restauraci na náměstí si dáváme výborný oběd. Zvláště porce květáku s bramborem jsou výstavní. Po obědě se ještě občerstvujeme zmrzlinou v cukrárně.
Z Nové Bystřice pokračujeme přes Albeř, kolem rybníka Osika a přes Klášter k Muzeu čs.opevnění. Při průjezdu Albeří u autobusové zastávky dochází k vyfotografování prvního aktu. Muzeum čs. opevnění je vlastně obranný bunkr, otevřený pro veřejnost. Bunkr si prohlížíme, periskopem nalézáme sousední dva bunkry, pak periskopem zkoumáme Maxův jazyk a nohy.
Od bunkru jedeme dál do kopce k hradu Landštejn. Protože je po páté hodině, hrad je již uzavřen a tak sedáme na zahrádku hospody Holubnik v Landštejně. Po jednom až dvou pivech venku se rozhodujeme u Landštejna nocovat a tak se přesouváme do hospody. V hospodě si sedáme k velkému stolu v sálu, nikdo jiný v sálu není. Káťa staví domečky z pivních tácků. Během chvíle máme na našem stole tácky ze všech ostatních stolů v hospodě. Po několika pivech a večeři bereme kytaru a začínáme hrát a zpívat. Hospoda už je celkem zaplněná a jako obvykle ji celou bavíme. V pozdějších nočních hodinách k hudebníkům přistupuje asi ?cetiletá žena a prosí: "Zahraj kaťáky ...". Max bere kytaru a hraje jedinou písničku, kterou umí. A tak asi půl hodiny pořád dokola zpíváme: "A co děti? Mají si kde hrát?"
Hospodu opouštíme rozhodně po půlnoci. Kříža s Pájou ještě kupují láhev fernetu, ale pouze ji otevírají a ochutnávají. Táboříme u lesa na louce pod velkým stromem.
CK Lerby, KPright 1999
