Neděle, 12. 8. 2001, den devátý
Ještě hodně před devátou začíná Čuba povykovat na celé ležení takovým způsobem, že nám připadá jako nacistický velitel. Dostává tím ze spacáků i skupinku pěti spáčů a kaličů největších, kteří si ustlali přímo ve vysoké mokré trávě před seníkem. Okrouh leze jako opice klasicky z druhé strany žebříku (viz PTN 2k) na pozorovatelnu ve špičce seníku a nestačí se divit, co Kubovo halekání s celým táborem činí. V rekordním čase jsme s věcmi u auta, kterým pojede Kamila, Feri s Hankou, Kříža a Bob, takže většinu věcí si povezeme již na kolech. Po deváté vyrážíme na 34 kilometrovou trasu k vlaku. Až na jediný kopeček mezi Šumperkem a Bludovem je cesta pořád po rovině či mírně z kopce, takže jedeme bez problémů kolem 30 km/h. Záhy jsme ve Velkých Losinách. Rozhodujeme se pro posnídání a vzhledem k Čubou vytvořené časové rezervě i pro alespoň krátkou návštěvu muzea ruční výroby papíru. Příjemná svačinka v trávě však vyhrává. Naposledy se loučíme s osádkou doprovodného vozu a razíme dále. Na konci Šumperku ještě pár lidiček drancuje bankomat a na kopci před Bludovem se loučíme s Pradědem a jeho Jeseníky.
Těsně po 11. jsme v restauračce Club v Zábřehu na Moravě. Okrouh s Chlumáčem jedou ještě na nádraží zjistit přípoje v Praze. Zjišťují, že časově ideální spoj jede za pět minut a že s ostatními nejbližšími přípoji v Praze budou možná problémy s nakládkou zavazadel, tj. kol. Za dalších 2:30 jsou zpět a již všichni obědvají. Kuchyň mírně nestíhá, takže Verča dojídá v mírném stresu, ale přesto v pohodě kolem dvanácté vyjíždíme na vlak jedoucí ve 12:21. Okrouh opět pořizuje zlevněný skupinový lístek pro jedenáct osob a zjišťuje, kde bude zavazadlový vůz a již se sundávají brašny a přivazují přepravní průkazky kol. Do vagónu se však přednostně nakládají desítky akvarijních rostlin a obsluha zavazadlového vozu nám nechce umožnit naložit si samostatně kola. Ačkoli je uvnitř vozu dostatek prostoru, tvrdí, že se tam kola nevejdou a pak si vymýšlí další a další nejapné výmluvy. Naštvaně si sám před sebou zavírá dveře atp. Nechce nám dovolit naložit kola ani do speciálního prostoru vyhraženého na konci vlaku, který nám nabízí průvodčí, a tvrdí, že to formálně v tomto vlaku nelze. Přichází i pan výpravčí, ale rovněž s ním nechce diskutovat nad svým tvrdě hájeným špinavým teritoriem. Rozdělení naší skupiny nepřipadá v úvahu, taže vykládá zpět jediné naložené Pájovo kolo a se slušným zpožděním, námi nezaviněným, vlak odjíždí bez nás. Naštěstí vystoupil i Kočičák, který obhlížel zadní prostory a měl za úkol zabrat dostatek kupé.
Ukazuje se, že výpravčí i ostatní personál pro styk s lidmy jsou slušní a snaží se napravit pošramocovanou reputaci drah. Zatímco Vendulka vypisuje stížnost do příslušného formuláře zapůjčeného v pokladně, zjišťujeme další spoje a domlouváme s výpravčím, že se nám pokusí zajistit místo pro jedenáct kol v přímém vlaku do Plzně jedoucím v 15:38. Z karimatek a laviček vybudováváme ležení na bočním perónu. Slunko pere, ale spí se fajn. Jen občas nás vyleká vlak zastavující hned vedle nás či cestující z něj vystupující. Feri dojíždí ku Praze. Kolem třetí Okrouh kontroluje situaci - výpravčí volá do Olomouce, kde by nám měli vyhradit dostatek místa. Nakupujeme zásoby do vlaku a v 15:38 nám výpravčí zelenou dává potvrzením, že ve vlaku s nám počítají. A opravdu, zástupce CK úspěšně naskládávává všech 11 kol do velikého zavazadlového prostoru. K jeho překvapení ke kolům Řiditelovic, kteří jedou tímtéž vlakem z cyklocest kolem Dyje. Dlouhatánský vlak je ukrutně narván stojícími lidmi, takže Okrouh se dostává do příslušného kupé až v České Třebové. Cesta pěkně ubíhá, setkáváme se s Říďovkou a bavíme se nejmocnějšími zážitky z posledních dní jako "Hele pán", či "Kde máš toho svýho přizdisráče, ten muj sedí tady" (kdyby někdo netušil, jednalo se o Chlumáče a Feriho) nebo Kočičákovo výzva Chlumáčovi "Jeď srabe" atp. V Kolíně i v Praze Kočičák opět obratně stíhá nákup tekutých potřeb. Míjíme Karlštejn a okolní skály, jezy, koupající se lidi, koně...a je tu Plzeň. Vykládka tolika kol trochu zaskakuje obsluhu, zvláště pak Řiditelovic, kterým při přestupu sebrali doprovodný lístek. Vše dobře dopadá, ještě poslední foto skupinky před nádražím a už se jede přes H28 se zbytky bagáže k domovům.
Zástupce CK Lerby, KPright 2001
