Sobota, 11. 8. 2001, den osmý
Okrouh ráno vylézá brzy a šramotí zkoumáním prasklých drátů v kole - zjišťuje, že navíc praskly i dva na straně převodníků, takže bude nutno navštívit servis. S Kamilou zajíždějí do cykloservisu ve městě. Zde sice nemají v sobotu technika, ale dávají mu k dispozici dílnu, takže po dvaceti minutách je hotov a stojí ho to jen 10 Kč za dráty. Kamila mezitím nakupuje společnou snídani v hypermarketu, množství lidí v kombinaci s pomalou obsluhou u pokladny způsobuje skoro hodinové zpoždění.
Ve stejné době jsou ostatní vyhnáni z moderní stodoly a tak bivakují na silnici těsně před objektem. Kolem 12 je po snídani a vyrážíme urychlenou cestou na výpravu k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Vypouštíme plánovaný terén přes Ztracenku na Skřítek i skálu s granáty nad Sobotínem a jedeme se spoustou cyklistů po silnici na Sobotín. Ukazuje se, že to je náhoda, neboť jsou zde pivní slavnosti se 34 druhy piv. Již tak velké zpoždění je však proti menší účasti, takže pokračujeme po žluté na Vernířovice. Zde mírně obědváme (zdejší specialitou je topinka zvaná Šakalí dech - gurmáni doporučují;-).
Postupně nastoupáváme po silničce dále po modré a zároveň se před Zadním Hutiskem připojujeme na trasu plánovanou na včerejšek. Vida cesty na kopci před námi na Brance volíme ještě kilometr po modré a kousek prudšího stoupání. Získáváme tak lepší výšku s výhledy a hlavně menší zbytečné klesání před příjezdem k větrné elektrárně. Od Spáleného vrchu se na nás sune déšť, ale naštěstí je jen mírný a trvá jen několik minut. Feriho bolí achilovka, takže jede trochu pozadu. Míjíme několik skotačících potůčků a jsme u Kamily, která si ráno vyslechla dlouhou přednášku v elektrárně vytesané do skály a do teď čekala nahoře na nás. Občerstvujeme se rybí konzervou a sušenými švestkami. Feri dojezd zvládl. Už nás čekají poslední dva kilometry do kopce, na kterém je nasypaná hráz horní vyrovnávací nádrže.
Kříža, Chlumáč a Okrouh jedou odsud přímo na Mravenečník a vrstevnicově traverzují pěšinkou k nádrži, kdežto ostatní vyjíždí po asfaltových serpentinkách. Výhled u nádrže je fascinující, zvláště pak možnost jet v této výšce po rovině po 1.7 km dlouhém obvodu nádrže, který je z matného Albánského (nemastného) asfaltu, a kochat se měnícími se výhledy. Následuje již jen sjezd do Kout nad Desnou podél Divoké Desné od Dolní nádrže. Chlumáč s Křížou to berou přímo přes vrstevnice, ostatní jedou po silnici (stabilně něco přes 65 km/h). Cestou se kochají výhledem na Dolní nádrž i na to co je z elektrárny vidět. Stejně tak Divoká Desná je pěkný kus potoka. V Koutech hned kousek za mostem nacházíme příhodnou hospůdku, kde nám i radí, že nedaleko jsou seníky. Max s Okrouhem je shledávají použitelnými, přestože až k nim nelze dojet doprovodným vozem. Ještě tedy pojíždějí po dalších, ty jsou však zamčené. Stejně tak rozestavěný dům, co viděl Kříža s Chlumáčem není zcela ideální, takže volíme romantický seník.
Obsluha v hospůdce není evidentně na hosty zvyklá, takže leccos nečekaně záhy dochází - např. místo koly s rumem dostávají hosté jen rum (naopak by to asi bylo horší) atp. Přemaštěné jídlo se hodí na promazání hrdel před závěrečným hodnocením, bohužel dochází i některé suroviny potřebné k přípravě jídel. Nakonec kolem deváté zavírají kuchyň s tím, že už došel čaj a káva také již nebude. S přibývajícími panáky se však nálada lepší a Křížovo hraní na kytárku roztává zledovatělá srdce obsluhy. Po nalití několika zelených rovnou nabízí prodej celé lahve a vůbec se postupně začínají družit (místo vedoucí, jež má nohy na stole, obsluhuje její manžel atp.), ale to už jsou asi všichni odsunuti v místnosti s barem. Kolem čtvrté se po částech odchází/odjíždí do kopečka na seník. Umakartové čelo Jeníka se narovnává a jeho okénko končí. Nejprve dovádí na kole druhou skupinku k seníku a pak znovu odjíždí pro věci dolů k autu a přichází (s bagáží už mu to blátíčkem a trávou moc nejede) s poslední skupinkou.
Zástupce CK Lerby, KPright 2001
