Již od léta jsem od Luboše Seidla (ředitele závodu Javorový vrch) slyšel samé: "Právě jsem projel na Javorovém perfektní trasy na kole. Máte se na co těšit." A jak se čas blížil, začalo upřesňování a první náčrty v mapě. Bohužel však čáru do mapy nestačí namalovat, ale je třeba ji též poohnout kvůli názoru lidí z Městského úřadu či lidí z Lesní správy. Nesmíme zapomenout na povolení od ochránců přírody, kteří se však k samotnému závodu postavili čelem.
Tak povolení by bylo a tak už "jen" dostatek sněhu, aby nebylo nutno ještě vše nakonec předělávat.
Čas závodu se přiblížil a ouha, to co nikdo neočekával: "Nemáme dost závodníků", pravil nechápavě Luboš. Naštěstí však špatné sněhové podmínky na zrušeném závodě Českou Kanadou týden před, umožnil povýšit závod na Javorovém vrch na Mistrovství republiky v MIDu a tak nakonec dorazilo 25 natěšených závodníků.

Na Javorový jsem vyrazil již ve středu, abych ještě pomohl něco málo při závěrečných přípravách a vyzkoušel si ještě okolní tratě. Byl jsem také zvědav na souhru svého psa se zapůjčeným Bártem neb jsem se zapsal do kategorie SKJ2 (skijöring - běžec na lyžích a 2 psi).
Počasí na Javorovém se však rozhodlo, že sníh, který nenapadl od podzimka, musí napadnout nyní a nejlépe všechen najednou. A tak začal boj se sněhem. Radek se Zbyňou zapojili Kosťu (speciálně postavené sáně na válcování trati) za skútr a od rána do večera projížděli trať, aby byla co nejlepší. Někdy to však vypadalo na nerovný boj, neb např. ve čtvrtek odpoledne byla trať pro páteční etapu krásně upravena a v pátek ráno na ní byly místy až 2m vysoké závěje. Měl jsem z toho dost obavy, protože na měkkém podkladu se psi velice boří a trať pro ně bude velmi náročná. Páteční den však byl tak rychlý a pln závěrečných příprav, že se čas překulil a první musheři již dorazili na parkoviště pod lanovkou u startu. Po čase se začali i shromažďovat diváci, kteří slyšeli reklamu v rádiu a nebo sledovali webové stránky http://zavod.javorovy-vrch.cz. Proběhl krátký musher meeting a již se začalo stmívat za stálého sněžení.

Přesně v 18 hodin vyrazilo na trať první spřežení vedené Pavlem Kučerou následován dalšími ve 2 minutových intervalech. Kategorie SKJ a SKJ2 byla odstartována až po startu posledního spřežení. Místo startu se posunulo cca o 300m za nedostatečně nasněženou louku na počátek stoupání k Javorovému vrchu. Luboš navrhoval hromadný start, avšak naši vrčící a nervózní psi to zamítli a tak jsme za sebou postupně vyrazili též v 2 minutových rozestupech. Byl jsem rád, že jsme již na trati, protože ze mne odpadla předstartovní nervozita a počala urputná práce a stálé vleklé stoupání. Přepnul jsem čelovku na slabší žárovku, protože přes husté sněžení stejně nebylo vidět moc dopředu. Po nějaké době jsme dojeli Dana Navrátila s jeho malamuty, jehož z dálky prozradilo světlo čelovky, a bez sebemenších problémů jsme předjeli. Po čase také dojíždíme Dušana Olšáka a po vzájemných pozdravech se zase každý ztrácíme ve tmě. Pomalu začínám poznávat trať a tuším cca kolik ještě zbývá ujet, což mne docela motivuje, avšak na druhou stranu ubíjí. Pomalu se blížíme pod poslední vrchol Velký javorový (1030m.n.m) a moji dva tahouni zacítí soupeře před sebou. Nezvládám velkou rychlost při sjezdu v zatáčce a už letím do závěje. Psi naštěstí zůstávají v klidu a tak si po postavení na lyže rovnám hůlky, oklepávám sníh a rychle zpět na trať. V kopci dojíždíme Martinu Klimešovou, které moc nejde pes a vyzvídá, jak ještě daleko do cíle. Povzbuzuji ji, protože už je to opravdu jen co by kamenem dohodil. Přijíždíme do cíle po necelých 2 hodinách a mám moc velkou radost, že jsme to zvládli. Ještě sjezd po sjezdovce do bivakovacího prostoru a je to. Zbývá už jen připravit nocleh, uložit psi na stake-out a najednou koukám a už je půlnoc. Byl jsem moc překvapen, když mě v hospodě ještě dali večeři a natočili pár piveček. Příjemně unaven jsem ulehl  s Tomem Hubnerem do stanu a poslouchali jsme chvilku padající sníh na náš stan.

Sobotní ranní závazek, že vstaneme v 6 hodin nám nevyšel a tak jsme rychle doháněli půlhodinovou ztrátu. Času nebylo na zbyt, protože první závodníci vyrazili na trať již v 9.00. Tentokráte si na nás Luboš nachystal prý rovinatější trať po vrstevnicích, avšak 56 km dlouhou. Kategorie C, C1, C2 jela 2 okruhy o celkové délce 24km. Startovali jsme z opačného směru než jsme večer přijeli a proto prvních 12 km bylo pro nás opakování z předchozího večera. Pak následovala opravdu vrstevnicová trasa, která však byla čerstvě zasypána sněhem a nám běžkařům se nedařilo moc bruslit. Na 28km byla otočka a celou cestu jsme fištěli v opačném směru, takže si každý dokázal spočítat co jej ještě čeká. Sice jsem také počítal, ale s přibývajícími kilometry narůstala únava a závěrečné stoupání na Velký javorový vrch již bylo dost namáhavé a tak jsem byl rád, když jsem do cíle dorazil za 5,5 hodiny. Na trati bylo pár velmi zajímavých okamžiků a to první, kdy na 12-tém km visela ve stráni rolba a někteří musheři si ji díky zápalu boje ani nevšimli, byť jsme ji míjeli celkem 2x a to v těsné blízkosti. Druhá zajímavá věc bylo míjení při křížení, kdy ti nejrychlejší se již vraceli zpět a aby mi dodali zřejmě motivaci, tak mi každý z nich vždy říkal, kolik minut to je ještě na otočku. A tak jsem od nejrychlejšího Daňa Fila slyšel jako prvního "petnácť minút" a v zápětí od dalšího mushera, který se zjevil cca po 5 minutách za Daněm "20 minut do otočky". Tak si vyberte :-)
Večer již bylo více času na regeneraci a tak také nastoupila country kapela, která oživila rušný šum v hospodě. Někteří to opravdu natáhli a aby nám všem oznámili, že jdou již spát zdravili zdáli všechny psi na stake-outech, kteří se k nim s hlasitým vitím přidali.

Vytoužená závěrečná neděle byla v očekávání tratě dlouhé 42km se finálním klesáním do místa startu. Ráno se na nás poprvé usmálo slunce a tak došlo i na rychlé focení prosluněné krajiny a pak rychlé balení všech věcí, abychom opět v 9.00 vyrazili na trať. Znovu jsem zapřáhl Sama a Barta avšak tentokráte s obavou, zda se Bart dokázal vypořádat s vyčerpáním z předešlého dne, kdy po doběhnutí do cíle byl velmi dehydrován. Rozhodl jsem se, že to zkusíme neb Bart již ráno opět aktivně žral a těšil se do zápřahu. Bohužel 3 km po startu se na něm projevili známky  předchozího dne a tak jsem sjel z trati a rozhodl jsem se závod vzdát. Než jsem však stačil vytáhnout z batohu telefon, stačili se psi ještě porvat a nadělit každý druhému malý šrám. Luboše naštěstí napadla spásná myšlenka pro dokončení závodu a tak jsem Barta předal na spojce pod Javorovým a pokračoval dál po trati pouze s jedním psem, kterému se tedy moc nechtělo, ale nakonec se rozběhl. Ztratil jsem s tím sice mnoho minut, ale byl jsem nakonec velmi rád, když jsem dorazil do cíle s kompletním absolvováním celé trati.

Půl hodinky po mém dojezdu byly zpracovány výsledky a všichni jsme se mohli těšit na nějakou tu cenu, protože organizátoři nezapomněli na žádného účastníka díky velmi štědrým sponzorům.

A co dodat na závěr ? Moře práce organizátorů bylo nakonec odměněno poděkováním z úst Heleny Levíčkové za všechny mushery s přáním dalšího ročníku v tak krásném prostředí Beskyd. A já se těším na další rok, kdy jistě dorazí větší počet nadšených musherů nejen z Čech, Moravy, Slezka a Slovenska.