Na jedné pěkné akcičce se nám do rukou dostala zajímavá knížka - DOMÁCÍ LÉKAŘ - Lékřský rádce zdravých i chorých. Kniha byla vydána v roku 1903 a zaujme tedy svým slohem a tehdejší gramatikou. Lze z ní vyčíst mnoho cenných informací a rad, nejzajímavější se však jeví kapitola věnovaná pivu. Přepis této stati proto nabízíme široké čtenářské obci.

---

Pivo (Chmelovina) Ležák. Srov. Chmel. Lihoviny. Opilství a Pití

Není snad předmětu ani pojmu, o němž by panovaly názory tak rozličné a o němž by tak často lidé měnili své mínění, jako pivo. Slyšel jsem kdysi od kohosi z nejpřednější inteligence: "Pivo jest nápoj dobrý a zdravý." Jiní právě naopak se vyjadřují, vyhlašujíce je za pravý jed a varujíce před ním, jako nápojem lenost způsobujícím. Odkud tento odpor? Kde je pravda? Jak třeba rozšířenou lihovinu posuzovati? Aby náhledy a otázky toho druhu jasně byly zodpovědeny, třeba věnovati pivu kapitolu obsáhlejší, ve které asi mnohé věci čtenáře překvapí, ano nebude ve všem shody s vládnoucími názory. Spisovatel pilně zabýval se studiem této otázky, sám některé experimenty prováděl a je to s to opříti mínění své i pozorováním na zvířatech.

Aby každý snáze porozuměl účinkům piva, o němž nám v této stati hygienicko-diatetické především jde, nutno věnovati několik řádků chemickému složení piva, surrogátům při výrobě jeho užívaným, výčepu piva, chemickému zkoumání a zkouškám na příměsi.

Uvažme především, z čeho se skládá dobré pivo. Nápoj takový obsahuje a) alkohol (3 až 5 procent); b) kyselinu uhličitou (0.1 až 0.2 procenta); c) maltosu a dextrin (4 až 5 pct.); d) bílkoviny, peptony a amidy (litr bavorského piva obsahuje průměrně 0.5 až 1.2 grammů dusíku); e) organické kyseliny (zvlášyě jantarovou, mléčnou, propionovou a octovou). Těchto součástí obsaženo v pivě pramálo a jsou příčinou toho, že pivo kysele reaguje. f) Malé příměsi tuků a glycerinu, který vzniká při kvašení; g) neorganické součástky ječmene a chmele, zvláště hojnost fosforečnanů, kterých je v popelu obsaženo 0.18 až 0.28 pct.; h) součásti chmele (silici chmelovou, krystalickou hořč, tannin, červené barvivo a dle Griesmeyera také těkavý alkaloid).

Dva čeští chemikové Klaudi a Svoboda rozebírali některá obyčejná česká piva láhvová a zjistili tuto skladbu:

Druh piva	Hustota při 15oC	Extrakt (původní)	Alkohol	Popel	Kyselina mléč.
Roudnické	1.0106	10.31	2.97	0.15	0.15
Akc. pivovar v Plzni	1.0158	10.91	3.25	0.19	0.21
Akc. pivovar na Smíchově	1.0164	10.62	2.68	0.21	0.27
Křižovnické	1.0203	11.87	2.60	0.21	0.15
'' (Prelát)	1.0201	14.09	3.82	0.27	0.29
Petrovické	1.0124	10.01	2.62	0.20	0.27
Třeboňské	1.0124	12.13	3.75	0.22	0.16
Nuselské	1.0156	9.85	2.30	0.20	0.17
Jinonické	1.0147	10.26	2.65	0.18	0.12
Vysočanský samec	1.0167	12.39	3.17	0.23	0.27
Vysočanské	1.0130	9.80	2.69	0.17	0.15
Měšť. pivovar v Plzni	1.0107	10.87	3.39	0.20	0.17
Milínské	1.0105	9.97	3.00	0.19	0.23
Práčské	1.0127	10.84	3.14	0.16	0.17
Vršovické	1.0182	10.43	2.45	0.19	0.18
Konopišťské	1.0178	10.14	2.25	0.20	0.14
Flekovské (černé)	1.0162	11.48	3.11	0.25	0.18
Popovické	1.0109	9.96	3.85	0.17	0.17
Pivovar u Štajgrů	1.0113	11.32	2.56	0.19	0.15
Modrá štika (černé)	1.0125	10.92	3.19	0.22	0.26

Jak z tabulky patrno, je na alkohol nejbohatší láhvové pivo Prelát zvané, Třeboňské a Plzeňské z Měšťanského pivovaru. Slabé, ano chová málo alkoholu, jest Nuselské, pak Konopišťské a Vršovické. Poměrně dosti silná jsou piva akciového pivovaru v Plzni, černé od Modré štiky, Práčské a černé Flekovské.

Ze známých piv cizích lze sestaviti tuto tabulku o průměrných údajích:

	Hustota	Voda	Kys. uhl.	Alk.	Extr.	Bílk.	Cukr	Dextr.	Kys.	Popel	Fosf. kys.
Bockbier	1.0213	88.06	0.22	4.76	7.20	0.62	1.25	-	0.17	0.26	0.09
Portera Ale	1.0187	89.08	0.21	4.89	6.03	0.53	0.84	-	0.31	0.31	0.06

Pivo z Mnichovského dvorního pivovaru má specifickou váhu 1.0170, chová 3.70 alkoholu a poskytuje 5.87 extraktu.

Lehčí piva cizí vůbec mají průměrně hustotu 1.0149 a chovají 91.05 vody, 0.19 kyseliny uhličité, 3.46 alkoholu, dávají 5.49 extr. a obsahují 0.81 bílkoviny, 0.95 cukru, 3.11 dextrinu, 0.15 kyselin a 0.05 kyseliny fosforečné. Suchý zbytek (popel) obnáší průměrně 0.21.

Známé švechatské pivo chová 89.98% vody, 0.25% kyseliby uhličité, 3.90% alkoholu a zůstavuje 6.15% extraktu a 0.19% popele.

Taková je chemická skladba piva. Obraťme se nyní k surrogátům piva.

Je známo, že v pivovarech mnohých států užívá se místo sladu všelikých náhražků, zvláště škrobu, cukru škrobového, jakož i rýže. Diastasa sladu vydá desetkrát tolik, jako stejné množství škrobu. Místo chmele sahá se k jiným hořkým látkám, na př. pelyňku, vrbové kůře, aloe, vraním okům, rulíku, paprice, blínu, kolikvintám, kvasii, zeměžluči, jilku mámivému, hořkému jeteli, hořci, chebuli (rybím zrnkům), kyselině pikrové atd., kteréžto náhražky byly zjištěny v pivu vícekráte, jak prameny odborné cizí dokazují; zdá se však, že příměsi ty jenom v nepatrném množství ke chmelu se přidávají. Přes to však je to věc povážlivá. Při kvašení cukru, který vzniká z bramborového škrobu, tvoří se vždycky přiboudliny, v nichž lze zjistiti dosti velké množství alkoholu amylnatého; tento líh způsobuje pocit těžkosti v hlavě a nevolnosti, zmámenosti a kormoucení, které někdy po takovém nápoji se dostavuje. Dejme však tomu, že by ani tyto okolnosti nepadaly na váhu, přece sluší míti za zřeteli, že pivo vyrobené z takovýchto příměsí má pak docela jiné složení, nežli normální nápoj ze chmele a sladu. Tu mívá alkohol převahu, a je-li to některý vyšší alkohol jedovatý, škodí převelmi zdraví osob, které pivo takové pijí, zvláště pijí-li je déle a více.

Stejné úvahy derou se nám na mysl při surrogátu posléze uvedeném, t. j. rýži.

Všecka piva připravená ze surrogátů sladu mají menší cenu, menší živnost a proto měla by zdravotní policie přísný svůj zřetel obrátiti ku prodeji podobných preparátů hrdě nazývanývh "pivo". To platí také o surrogátech chmele, jichž užívá se k výrobě piva.

Rozmanité tyto hořké látky, které mají nahraditi nebo doplniti chmel, jsou více méně přímo škodlivy a nebezpečny. Vyjímáme jenom jetel hořký (Trifolium fibrinum č. Menyanthes trifoliata). Proto již nepřísluší jich k pivu přidávati. Nikdy však nemohou tyto látky chmel nahraditi. Silice chmelová, pryskyřice i hořč dodávají pivu význačných účinků a vlastností, dodávají mu jemné chuti a osvěžující vůně a trvalosti. Jenom čerstvý a dobrý chmel obsahuje hořké látky v takovém složení a v takové koncentraci, jaká jest k dosažení dobrého piva nejvýhodnější.

Mnozí obchodníci se chmelem snaží se starý a špatný materiál šalebnou manipulací tak přeměniti, aby nabyl vzhledu zboží dobrého. Také ve mnohých pivovarech zachází se s chmelem špatně, na př. příliš dlouho se vyvařuje, při čemž přichází do piva mnoho hořkých pryskyřic. Jindy užívá se chmele jednou už upotřebovaného, který pak poskytuje již jenom tannin a hořč, ale žádné aroma; ani to nelze schvalovati. Užívá-li se však manipulací, které slouží k lepšímu konservování chmele, jakosti piva však nejsou na újmu, netřeba to vyhlašovati za porušování. Sem patří lisování chmele a přechování chmele v nádobách dobře uzavřených.

Velmi zhusta přidává se k pivu glycerin. To je sice normální součást piva, ale množství jeho bývá prepatrné (0.2 promille). Ve mnohch pivovarech přidává se však ještě k pivu vykvašenému trochu prodejného glycerinu (na 100 l asi 1/2 až 1 l). Touto přísadou stává se chuť piva sladší a chlebnější, a v pijícím vzniká domnění, jakoby byl nápoj živnější (ač o živnosti piva mluví zpravidla je lidé, kteří chtějí zastříti svůj alkoholismus). Takové pivo mívá jemnou, droboučkou, úhlednou pěnu. Také se mísí glycerin do piva za tím účelem, aby se zakryly jeho vady, na př. bylo-li užito špatných kvasnic nebo slabého, starého chmele, takže kvašení rychle jde před se a pivo pak dlouho nevydrží. Přidávání glycerinu do piva jest absolutně nepřípustno. Čistý glycerin není totiž žádná pro organismus lhostejná látka. Také sluší uvážiti, že glycerin obyčejně v pivu obsažený mnohdy velmi je znečištěn, chová kyselinu mravenčí, šťavelovou, máselnou atd.

Pivo někdy se zkalí. To stěží lze předejíti a mnohdy bývá zcela nemožno, vyhnouti se tomu. Pivo se tak zkazí. Proti tomu užívá se v pivovarech rozmanitých prostředků, aby se vyjasnilo. Proti habrovým a lískovým pilinám, vyzině, gelatině a tanninu pranic nelze nemítati. Za to užívá se v novější době k vyjasňování kalného piva kyselého síranu vápenatého, jakož i přísad kyseliny sírové a kamence, což nemůže býti neškodno.

Aby pivo déle vydrželo, užívá se všelikých prostředků. Provádí-li se várka opatrně a svědomitě, postačí ke konservování piva zúplna pryskyřice chmele a smůla sudu. I pasteurisování piva je rozumná konservační metoda. Záleží v tom, že se hledí docíliti a užívati dobrých kvasnic, které jsou úplně prosty mikrobů, způsobujících chorobné kvašení máselné a octové. Kromě toho třeba k tomu hleděti, aby se předešlo vnikání zárodků plísní do mladinky. Mnohdy však upotřebuje se ke konservování piva borových preparátů a kyseliny salicytové. To je však nepřípustno.

Ani barviva piva neušla porušování; býváť pivo umělým způsobem v různé odstíny zabarvováno. Světlá piva barví se t. zv. couleury cukrovými a jinými barvami do temna. Kyselina pikrová barví světložlutě a činí pivo hořkým. Protože je tato lučebnina jedovatá, rozumí se samo sebou, že není šalebné takovéto počínání dovoleno. Také přidávati t. zv. couleurů se nedovoluje. Konsument považuje totiž temnou barvu za doklad větší "živnosti" piva a přidáváním couleurů má tedy býti klamán.

Kyselá piva zlepšují se sodou a pod. Podaří se ovšem někdy při mírném stupni kyselosti takovouto přísadou pivo zlepšiti, je-li však pivo velmi kyselé, mění se při této neutralisaci chuť piva a zároveň nápoj se zkalí a k pití stává se nezpůsobilým.

Třeba tudíž píti jenom pivo připravené ze sladu ječmenného, chmele, droždí a vody. Jenom takové pivo je dobré. Všecky jiné příměsi, které jsou v pivě obsaženy, ať slouží za surrogáty sladu, či chmele, nebo mají dodáti pivu barvy, chuti, jasného vzhledu a trvalosti, jsou nepřípustny. Pivo má projíti různá ta stadia kvašení cestou normální a nemá se kaziti kvašením octovým. Metalických příměsí mý býti úplně prosto. Nedávno zjištěny byly stopy olova v pivě, které dlouho stálo ve sklenici ze skla olovo chovajícího. Cizí takové přimíšeniny kovové mohou se dostati do piva ze špatných nádob i při nečistém načínání. Poplach pijáků piva vzbudil nález arsenu v pivě v Manchestru, když byla celá řada otrav pivem tím se přihodila. Arsen prý se dostal do piva ze chmele, k jehož konservování užito látek arsenem pomíšených. Kdo ví, neběželo-li tu o manipulaci zločinnou.

Stojí-li pivo delší dobu v nečistých nádobách, nabývá ošklivé chuti a vůně. Velmi snadno se však nabývá z kovových nádob metallické příchuti a stává se takto velmi nechutným a nepříjemným. Stýká-li se pivo jenom kratičký čas s olovem nebo mědí, možno již v něm zjistiti stopy těchto kovů. Velice snadno a rychle přijímá pivo škodlivé přímesi z rour, které se velmi rychle znečistí rozmanitými součástkami piva. Sraženin těchto rychle přibývá, záhy pak hnijí a kazí pivo, které se zkalí, vzbuzuje ošklivost a stává se zdraví nebezpečným. Mnohokráte bylo pozorováno, že pivo, které bylo vedeno rourami dlouho nečistěnými, způsobovalo silné hlavy bolení, kdežto stejné pivo z téhož pivovaru, bylo-li z láhví pito, nemělo žádných takových účinků. Ostatně starší údaje podobné sluší bráti s rezervou, neboť leckterá šalba hostinského skrývala se za podobné výmluvy.

Nejen roury samy, ale i jiné přístroje a nádoby, jichž se užívá k čerpání piva ze sklepů do výčepů, mohou býti znečistěny. I vzduch, který do pumpy se čerpá a který ve sklepích obyčejně bývá stuchlý a nečistý, mána jakost piva vliv neblahý. Co se rour samých týká, nesmějí býti olověné ani kaučukové. Cín je jedině k výrobě rour toho druhu příhodný. Nejlépe ovšem děje se tam, kde se každá sklenice plní přímo ve sklepě u čepu. Také měděné, zinkové a ze slitin olověných zhotovené roury jsou nebezpečny a škodlivy. Kaučukové roury nehodí se z té příčiny, že špatnější druhy kaučuku obsahují minium, kysličník olovnatý nebo zinečnatý. Zároveň v nich pivo rádo nabývá nepříjemné chuti a zápachu po kaučuku. Aby roury byly neustále čisty, třeba je denně proplachovati horkou vodou a občas čistiti parou. Přes to namítají mnozí, že navzdor nejpřísnější čistotě nelze zabrániti, aby se jisté látky v nitru trub neusazovaly. Tu by ovšem bylo nejprospěšnější takovéto rourové zařízení prostě zapověděti.

Zkoumání piva je spojeno s mnohými obtížemi, protože metody postačují jenom k prozkoumávání alkoholu, extraktu, solí a kyseliny uhličité a nejvýše ještě ke zjištění všelikých cizích příměsí. Bohužel však nepodařilo se dosud dokonale a bezpečně zjišťovati, bylo-li užito surrogátů a jakých.

Především třeba pivo zkoumati dle jakosti pomocí smyslů, chuti, dle vůně atd.

Dobré pivo má býti jasné a čiré, barvy více méně žlutavě hnědé až hnědé. Dobrý znalec uvažuje i lesk, který nepopíratelně souvisí s chemickou skladbou piva. Barva piva závisí nejen na sladu, nýbrž i na produktech rozkladu bílkovin a extraktivních látkách chmele.

Jemná, smetanová, z drobných bublinek se skládající pěna je známka dobrého piva, aspoň pokud se týče kyseliny uhličité. Aby mělo pivo jemnou, pěknou pěnu, přidává se k němu mnohdy vody s uhličnatkou. Alkoholická piva mají obyčejně nepříliš vysokou pěnu, chlebná piva však těžkou a trvalou. Přidá-li se k pivu glycerinu, pění značně.

Chuť piva musí býti pichlavá, aromaticky hořká. Říkáme pak o něm: pivo má "řízek".

Dle vůně piva možno poznati jenom značné znečistění. Za to však pouhým zahřátím piva až k varu lze docíliti toho, že možno pak čichem rozpoznati velmi snadno některé nedovolené přísady, zvláště přiboudlinu. Také destilací možno v té příčině dospěti k poznatkům určitějším, ano v destilátu aroma a alkohol se kondensuje a spíše pak lze jej rozpoznati.

Při rozboru lučebním určujeme kyselinu uhličitou, specifickou váhu piva, extrakt, alkohol. I na glycerin a kyselinu octovou ve zkaženém pivě má chemik dosti přesné methody určování. Dále určuje se maltosa a dextrin.

Rozbor cizích příměsí jest již mnohem obtížnější. Taškářství a podvod, jak známo, velmi rychle dovede využitkovati pokroků vědy nechvalně ve svůj prospěch. Ne tak snadno a rychle podaří se však vědě usvědčiti šejdíře ze skutku

Porušování pokrmů a nápojů bují v úžasné míře. (Viz Porušování.) Vizme nyní, jak asi počíná si lučebník, maje zjistiti, je-li to či ono pivo porušeno.

Co se týká kovových příměsí, třeba především ony míti na zřeteli, které dostávají se do piva z nádob, jichž užívá se k výrobě a přechovávání piva. Součástky tyto dokážeme, odpaříme-li značnější množství piva a zbytek spálíme. Popel vyšetřuje se dle pravidel analysy.

Zbude-li z litru piva více než 3.5 grammů, možno míti podezření, že byly k pivu přidány různé látky z důvodů výše uvedených (křída, magnesie, potaš, soda k neutralisování kyselého piva, kamenec k čistění, borax ke konservování). Protože je ječmen bohatý na kyselinu fosforečnou, má také velkou důležitost určování této kyseliny v pivě. Pravé pivo obsahuje téměř vždy více, nežli 0.6 grammů kyseliny fosforečné. Kvalitativní rozbor je poněkud obtížnější a třeba, aby prováděl jej zručnější chemik.

Kyselina salicylová dokazuje se v pivě velmi jednoduše. 10 ccm piva trochu se okyselí rozředěnou kyselinou sírovou a třepá pak s 10 ccm étheru. Éther rozpouštíkyselinu salicylovou a dává pak, smísíme-li jej s roztokem chloridu železitého, zbarvení violové.

I na surrogáty hořce, t.j. kyselinu pikrovou, brucin, strychnin, kolchicin a kolocynthin, existují dosti dokonalé zkoušky, které se provádějí pomocí benzolu, amylaklkoholu a étheru; tyto lučebniny byvše s pivem delší dobu třepány, přejímají z piva hořké ony přísady; pak lze další rozbory prováděti dle zvláštních method laikům nepřístupných. Podobně zjišťuje se aloe a pikrotoxin, gentipikrin ( z hořce), menyanthin (z hořkého jetele) a kvassin. Pěkné zbarvení, které bývá výsledkem rozboru, obyčejně prozradí tu či onu šalebnou příměs.

Tím dospěli jsme ke kapitole nejdůležitější, k hygienickému významu piva. Ze všech lihových nápojů poskytuje pivo nejzředěnější alkohol, tak že záhubné účinky lihu po pivě neobjevují se nikdy tak hrozivě, jako po jiných lihovinách sehnanějších. Ale to jest také jediná dobrá vlastnost piva, kterou zastiňují nevýhody přerůzné a přečetné. Požití pivem velké množství lihu je nemožno, protože pivo vstřebává se v žaludku pozvolna, znenáhla. Přes to pivo dovede rozrušiti zdraví pijákovo, ničíc jeho trávení a vzbuzujíc, jak někteří tvrdí, různé choroby srdeční. S otázkou touto zabýval se hlavně mnichovský učenec Bollinger a zjistil, že trvalé pití piva způsobuje zvětšení a zbytnění (hypertrofii) srdce, tak že při této vadě z pití piva vzniklé (Bieralkoholismus) objem srdce stoupne na 500 až 700 cm³, kdežto volum srdce normálního rovná se 250 až 310 cm³.

Pivo žene na moč; jest to zásluha alkoholu a kyseliny uhličité, jak učí jiný badatel, Rintaro Mori. Po pivě vyměšuje se mnohem více moči, nežli po stejném množství vody. Při porušeném pově sluší však močopudný ten učinek přičítati spíše glycerinu. Mladé pivo mnohdy způsobuje trapné nucení na moč a značné rozdráždění celého pohlavního ústrojí. Stav ten nazvali Němci "Biertripper"; my nazýváme jej řezavka. Viz o ní ostatně podrobnější údaje ve stati Řezavka (Moč a obtíže při močení). Podobné příznaky lze též vyvoditi odvarem chmelovým (Rintaro Mori). Účinek ten vysvětluje se vlivem pryskyřice chmelové. Dobrým protijedem mladého piva jest ořech muškátový, jak je známo ode dávna. Pivo, které je bohaté na plísně, způsobuje katar žaludeční a střevní. Již v mírně plesnivém pivě nalezneme 3900 kvasinek na 1cm³.

Množství živin v pivě je dosti nepatrné; litr piva chová asi stejné množství bílkoviny jako 120 g mléka, 60 g chleba, nebo 25 g masa; zároveň je v něm tolik uhlohydrátům jako ve 150 g chleba. Všeobecně se soudí, že z piva člověk tloustne. Hlavně černé pivo má v té příčině dobrou pověst v obecenstvu.

Pouhým pivem asi nikdo nestloustne, nápoj ten budí však chuť k jídlu a organismu dováží se tedy větší množství výživy. Velmi dobrá vlastnost piva jest však tato: omezuje pití pálenky a tím učiněna jest přítrž prudkým a vleklým otravám lihem.

Bohužel však konsum piva ve mnohých zemích v té míře vzrostl, že s politováním třeba to konstatovati.

Připadá pak na jednotlivce ročně v Mnichově 566 l, v Belgii 165 l, v Anglii 122 l, v Německu 90 l, v Rakousku 33 l, ve Francii 21 l, v Rusku 5 l a v Italii 0.1 l.

V různých zemích nepije se jenom pivo, nýbrž i víno nebo pálenka. Tu je pak spotřeba piva menší. Tak v Italii pije se víno. Jinde pálenka. Také v Rakousku a Francii je mnoho laciných a dobrých vín, které obecenstvo pije. V Rusku pije se vodka, proto se spotřebujé v této zemi málo jiných lihovin.

Povšimněme si nyní diaetetické stránky piva.

Nelze jinak popříti, že jediný zdravý nápoj, jediný normální nápoj je čerstvá, dobrá voda. Kdo se nepohybuje dost na čerstvém vzduchu, kdo mnoho sedí a mnoho času stráví v dusných místnostech uzavřených úřadů, v comptoirech atd., měl by jenom velmi zřídka píti pivo a to velmi střídmě. Kdo pije mnoho piva, musí tak si vésti, aby jeho dýchání bylo mohutné, vydatné. Chodíme-li mnoho aneb pracujeme-li tělesné, může býti pivonápoj osvěžující, vzněcijící a poslouží dobře i k uhašení žízně. Kdo je stále odkázán na svůj pokoj, nechť nepije piva (ostatně to lidé duševně pracující pozorují sami na sobě, neboť tvrdí, že, pijí-li za dne pivo, stávají se lenivými, ospalými, nemají chuti k duševní práci atd.). Dělníkovi, ketrý pracuje na čerstvém vzduchu, je sklenice piva prospěšna, kdežto sklenka pálenky rozrušila by jeho zdraví. Piva živí svými uhlohydrýty a dráždí kyselinou uhličitou, lihem a hořčí. Kde chce píti pivo, nechť položí si otázku, třeba-li muživných či dráždivých vlastností piva. Dle toho pak nechť se zachová. Kdo má za to, že se musí dobře živiti, nechť uchýlí se k dobrému, vykvašenému pivu ryzímu, které není příliš vodnaté a nechová mnoho kyseliny uhličité. Celkem je pivo snadno ztravitené. Při teplotě žaludku naskytá se mu však příležitost dále kvasiti. Dále povzbuzuje pivo činnost ledvin a kůže, jak bylo podotknuto výše. Mírné množství kyseliny uhličité v něm obsažené dráždí lehce ervstvo dutiny břišní. Požijeme-li nestřídmě obyčejného piva, nastává pocit plnosti v životě, tlak, lenost, větry; po ležáku dostavuje se pálení žáhy a žaludeční kyseliny v hojné míře se tvořící. I na duši člověka má ležák vliv zábubný. Otupjeť ji mívá v zápětí značnou netečnost ducha a nechuť k veškeré myšlénkové práci. Představy vybavují se zdlouhavě a lenivě, sdružování jich děje se rovněž chabě.

Otylé a silné osoby mely by vůbec piva zanechati; lidé, kteří pracují hlavou, nechť jen výjimkou je pití na cestách. Osoby nervosní smějí píti jenom dávky velmi nepatrné, pokud nepozorují vzrušujícího vlivu lihu a kyseliny uhličité na organismus. Krevnatí lidé nesmějí píti těžká piva anglická nebo bavorská.

Ačkoli rozmanitá piva mají nestejný účinek, připisuje se jim bez rozdílu jistá léčivost. Mnozí doporučovali pivo proti močovým kamenům a dávenítěhotných. Máme za to, že účinek piva na tyto neduhy je zajisté velmi pochybný. Každý, kdo po dobrém pivě pravidelně podléhá napjetí a nadýmání, nebo kdo po ležáku, ketrý vyhlašují jiní jednomyslně za nápoj dobrý, nefalšovaný, záhy se vznítí, načež umdlévá a ochabuje, každý měl by upustiti od piva bez dlouhého rozmýšlení.

Celkem lze stanoviti tato diatetická pravidla:

1. Pijeme-li pivo, nikdy neupouštějme nadobro od vody, jak se obyčejně stává. Čerstvá, perlící studniční voda je vždy žaludku nezbytna a výměně látak, výživě nepostradatelna.
2. Každý, kdo pije pivo, musí se hojně na vzduchu pohybovati - vždy mnohem více, nežli lidé, kteří pijí vodu.
3. Jakmile jsme pozorovali, že příliš tloustneme, musíme píti méně piva neb upusťmě od něho úplně; za to osobám hubeným, špatně živeným a vysilující některou chorobou přestávším bude na prospěch, vypijí-li každý den litr dobrého piva, které neobsahuje příliš mnoho kyseliny uhličité, ovšem pokud nenastalo nějaké nadýmání po tomto nápoji. Lidem chudokrevným, kteří nemají pravidelné chuti k jídlu, obyčejně půjde k duhu vinná sklenka pravého bavorského ležáku as hodinu před obědem. Vůbec nutno dáti ležáku přednost vždy v takových případech, kde obyčejné pivo nadýmá a kde nám jde o to, abychom alkoholem a hořčí piva povzbudili funkce tělesné.
4. Kojící ženy mohou píti obyčejné pivo, pohybují-li se dostatečně na čestvém vzduchu; dosáhnoutě hojnějšího vyměšování mléka; cítí-li však po pivě plnost v životě a je-li jim jen trochu nevolno, nebo je-li kojenec nespokojený a podléhá-li větrůmtřeba piva zanechati. Nedávno mě upozornila jistá klientka, že děcko její, kojenec, jež dříve, když pila světlé pivo, bylo nespokojené, co pije černé, spí "jako dudek". Protože jedy přecházejí do mléka, myslím, že nebude žádnému kojenci škoditi, když jeho matka neb kojná pivo píti nebude. Bohužel jsou dnes matky tak - liberální, že dávají pivo dokonce dítěti ani rok starému.
5. Pladá piva, ktará mají obyčejně mdlou chuť a nepění, neradno píti. Způsobují větry, nechutenství a obtíže při močení.
6. Pivní polívka, která se připravuje ze žloutku, cukru a piva, okořeněného zázvorem nebo muškátovým ořechem, tiší při kataru bezhorečném vydatně rozdrářdění a povzbuzuje vyměšování ze sliznic dychadel; také se osvědčuje někdy při průjmech.
7. Nezřízené pití ležáku, jaké dnes pravidelně se provozuje v pivnicích, hostincích, výčepech atd., plných studentů, mladých i starých hostů nejrůznějšího povolání, sluší považovati za výstřednost moderního života. Piják takový stává se lenivým, tupým, smýšlení jeho sprostým, mnohdy necudným, ba zvířecím.

Závěrek náš, jenž není nežli rekapitulováním úvah předchozích, vyznívá temito pokyny:

Lépe jest nepíti piva. Všemožné přísady, jimiž nápoj ten se porušuje a které u vážné míře ohrožují zdraví člověka, nutkají nás k tomuto rozhodnutí. Ale nejen to. Piva pije se vždy víc a více. Zvláště o mladých lidech to platí. S jednou sklenicí se počíná, s desíti za čas končí. Pití piva spojeno je s nočním bděním, nemírnýmkouřením, výstřednostmi pohlavními, a tak stává se pivo škodlivým nejen samo sebou, nýbrž i možnými důsledky toho. Ještě snad dělník, jenž mnoho namáhavě pracuje. může brát útočiště k pivu, neboť spálí lih v něm obsažený. Za toje však lidem, kteří málo se pohybijí, ale mnoho duševně pracují, nápoj ten neprospěšný a nevýhodný. Podkopáť veškerou svěžest a čilost ducha a vzbuzuje netečnost a mdlou apatii ke všemu, co druhdy mladou mysl vzrušovalo a nadchlo. Nechuť ku práci, ku přemýšlení, ke studiu, úplný nedostatek vytrvalé snahy atd. jsou pohříchu smutným důsledkem pití piva; zdá se, že ironické rčení o Němcích: "Der Deutsche trinkt immer noch ein's" počíná platiti též o naší mládeži.

---