Čtvrtek, 3. 8. 2000, den šestý
Probouzíme se v 8:45. Snídáme z vlastních zásob. Podle zápachu, který se kolem většiny z nás šíří, usuzujeme, že se potřebujeme umýt. Jedeme na vrchol kopce prohlédnout si zříceninu Vítkova Hrádku. Poté přispíváme do kasičky na opravu hradu.
Sjíždíme ke kostelu. U vstupu si prohlížíme staré fotografie a porovnáváme se současnými. V tu chvíli starý mužík začne vykřikovat, že kdo chce dovnitř kostela, ať jde dovnitř, že bude zamykat vstupní dveře. Jdeme tedy dovnitř. Stařík nás provádí kostelem, protože jsou tu i nějací rakušané, vysvětluje jim některé věci i německy, ale je vidět, že si z nich dělá srandu. Stále se ptá, zda někdo z nás nehraje na varhany. Přemlouváme Maxe, nakonec souhlasí a jdeme tedy na kůr. Stařík pobízí Maxe: "Hraj, ať cinká nočník." Myslí tím nádobu na mince s příspěvky na kostel. Max zapíná všechny rejstříky a stařík jde dolů otevřít dveře. Poté slyšíme cinkání peněz, to jen stařík přesýpá peníze, aby vytvořil dojem, že někdo přispívá. Max začíná hrát Bacha, ale je zastaven slovy: "To nehraj, zahraj něco pořádnýho." Nakonec Max s Křížou hrají Lennona i nějaké lidovky. Blíží se poledne, čekáme na odbíjení zvonů.
Za zvuku zvonů opouštíme po hodině a půl kostel a jdeme na pivo na bývalou faru. Někteří si dávají i polévku nebo lívance. Po chvíli přichází stařík a odvádí Maxe s Křížou, že jim za hru na varhany musí dát odměnu. Dostávají podepsanou fotografii posledního šumaváka Petra Ziegrossera, jak se stařík jmenuje. Šumavák nás začíná dirigovat na drobnou prácičku, potřebuje přeházet pár kamenů. Holky mezitím oprašují náhrobní kámen. Za práci dostáváme všichni podepsanou fotografii.
Po Svatotomášské cestě sjíždíme kolem studánky do Frýdavy a podél Lipna pokračujeme do Přední Výtoně. V hospodě "U pytláka" mají sice vyjedené hotovky, ale minutky jsou výborné. Hrajeme šipky a kulečník. Ve čtyři odpoledne se zvedáme z hospody, podél vody jedeme na hráz Lipna. Sjíždíme do Loučovic, kde se opět na chvíli rozdělujeme. Kamila, Hanka, Helča a Lerby jedou po silnici přes vyhlídku nad Čertovou stěnou, ostatní jedou po stezce spodem podél bývalých Čertových proudů. Sjíždíme se ve Vyšším Brodě, před šestou sedáme do MASHe.
Začíná pršet. Voláme Jeníkovi, chce s námi ode dneška jet a tak jej Máří přiváží autem. Také Lucie se opět připojuje s Kryštofem a doprovodným vozem. Stále prší a tak hrajeme šipky a panáčkujeme. Protože pršet nepřestává, jedeme hledat místo na spaní a nalézáme starý kravín. Zůstáváme v MASHi až do zavíračky. Aniž si to Viki pamatuje, vstupuje v MASHi s Kryštofem do škádlení, které končí několika nefalšovanými francouzáky.
Protože máme kola ve dvoře a vstup do dvora je již uzamčen, vyvádíme kola přes hospodu. Pája přitom zapomene odbočit za výčepním pultem a zaplouvá mezi stoly. Komentuje to slovy: "Chybí jim tady cyklistické značení." Cestou do kravína ztrácíme Páju a Maxe. Martin s Vikim je jedou jako záchranáři hledat. Na náměstí nalézají Páju, který jen tupě zírá a čeká na Maxe. Max totiž neztratil duchapřítopnost, medového Páju si odložil na náměstí a jel hledat nějaký přístřešek.
V kravíně se ukládáme do spacáků. Helča při pohledu na Pájův spacák: "Pájo, ty máš úplně nacucanej spacák." Pája medově odvětí: "Jakej pán, takovej krám."
CK Lerby, KPright 2000
