Sobota, 29. 7. 2000, den prvý
Ráno je hlavním heslem "Spánek je převlečená žízeň." Někteří účastníci akce totiž protáhli páteční návštěvu plzeňských restaurací a barů až do ranních hodin.
Vlak na Šumavu odjíždí v 6:58 z hlavního nádraží v Plzni. Vedoucí Lerby je nějak zmaten a tak kupujeme jízdenky pouze do Strakonic. Nakládáme kola na dvě plošinky ve vlaku, rozdělujeme se tedy na dvě skupiny. Vedoucí neopomněl přibalit veselou lahvičku a tak má jedna skupina k dispozici láhev bavoráka. Brzy obsah láhve koluje i v tělech druhé skupiny.
Ve Strakonicích máme na přestup asi hodinu, v nádražní restauraci si dáváme jeden téměř nepitelný Nektar. Také vedoucí zakupuje jízdenky dále do Vimperka, díky velmi příjemné paní lístkové dostáváme skupinovou slevu.
Kříža zjistil, že má s sebou pouze jedny kraťasy a to cyklistické, které má právě na sobě. Druhé zapomněl. Křížala ještě v nádražce zašívá Vikimu roztrženou větrovku. Při přesunu na plzeňské nádraží se Viki nějak zapletl s drážkou v tramvajové koleji.
Nakládáme, nebo spíše nacpáváme, kola do kovbojáku na Vimperk. Máme půl hodiny zpoždění, čekáme na rychlík "Otava" z Prahy.
Ve Vimperku na nádraží již čekají Lucie, Robert a Kryštof. Jardu objevujeme spícího v autě před nádražím. Nakládáme bagáž Lucii do auta a nalehko jedeme nakoupit do PennyMarketu. Viki nakupuje snad týdenní zásoby a pak se diví, že auto již odjelo a že to bude muset všechno vézt. Alespoň se snaží pár věcí odložit do batohů kamarádů. Z města jedeme stále do kopce po vedlejší silnici. Pak odbočujeme na Kvildu a po jedenácti kilometrech jsme u penzionu Babůrek. Cestou občas drobně prší. V Babůrkovi svačíme polévku a pivo. Výprava rozhoduje, že se zůstane spát na Horské Kvildě u Martiny Macháčkové. Vedoucímu CK nezbývá než se podřídit většině. Během svačiny Viki žádá servírku o popelník, aby si mohl zakouřit. Je odkázán na cedulku, visící asi půl metru nad ním na zdi. "Zákaz kouření."
Do Horské Kvildy dorážíme odpoledne. Martina pro nás objednala sud piva, hned jej načínáme. V podvečer vstupujeme do nohejbalu, nejdříve po třech, poté i po čtyřech. Koučují Helča a Viki. Jejich práce spočívá v neustálém doplňování piva do půllitrů. Morálními vítězi se stávají Pája, Jarda, Feri a Lerby. Fakticky drtivě zvítězili Martin, Max, Kříža a Robert. Těsně před úplným setměním jsme vyhnání z kurtu dešťovou přeháňkou. Přesunujeme se dovnitř chaty a výrazně se zaléváme. Paříme až do dvou ráno. Za zmínku stojí snad jen Pájovo tanečky.
CK Lerby, KPright 2000
