Akce KP Kultura KP humor Archiv Home Akce KP Kultura KP Humor Archiv

Pohled KP na některé všeobecně známé jevy

 
Definice definice:
Definice je, že když tam není "... je, že když ...", tak to není definice.
 

Student


Objasnění všeobecně známých jevů

1. Teorie pojíždění tramvají po kolejišti

Po pečlivém prozkoumání jsme dospěli k názoru, že příčinou translačního pohybu rozhodně není elektrický proud, jak tvrdí někteří mylně založení škarohlídi. Pohyb tramvaje je založen na čistě mechanickém základu. Kovové lano, které je nad kolejemi, je totiž v neustálém pohybu. Chce-li se tramvaj uvést do chodu, musí se zmíněného lana nějakým způsobem přichytit. K pochopení tohoto jevu je třeba poněkud zabřednout do teorie atomové fyziky. Pokud se totiž dvě atomová jádra k sobě přiblíží na vzdálenost menší než 2 x 10-15 m, je překonáno jejich přirozené Coulombické odpuzování a jádra se spojí. Přitom vyzáří jistou energii.

V praxi to znamená, že pokud se pantograf od tramvaje přiblíží k tažnému lanu na výše uvedenou vzdálenost, dojde ke spojení a k záblesku. Pak už nic nebrání tomu, aby tramvaj byla tažena směrem k další stanici. Když potom začne tramvaj brzdit (pomocí špalků přitlačeným ke kolejnicím), pantograf se od lana opět odtrhne.

Zde by se všetečný čtenář mohl zeptat, co způsobuje pohyb lana. Nejprve jsme se domnívali, že princip je obdobný jako u lyžařských vleků. Po důkladné revizi točny (nezapoměli jsme ani na Fair Play Club) jsme tuto domněnku smutně a neradi opustili. Systém je totiž mnohem důmyslnější. Lano tahá všem dobře známý "Pracovní vůz", kterému v dopravních špičkách aktivně asistují "Cvičné jízdy".

Doufáme, že jsme pozorného čtenáře přesvědčili o nesprávnosti vžitých mylných názorů.

2. Teorie větru

Nyní se pokusíme vyvrátit myšlenku, že vítr je způsoben diferencí atmosferických tlaků (uznejte sami - viděl někdy někdo tlak?).

Skutečných příčin je spočetně mnoho, uvedeme pouze některé, do očí bijící příklady:

Podobných jevů je v přírodě opravdu hodně, čtenář si nyní jistě sám bude některých všímat.

Závěrem k této úvaze o větrech ještě jeden důkaz lidské vynalézavosti. Zatímco u nás větrem nerozvážně plýtváme, Nizozemci jej využívají ke svému prospěchu. Jak známo Holandsko má zápornou nadmořskou výšku. Aby jejich vlast navždy nezmizela v útrobách moře, musí stavět mohutné hráze. Větru potom používají k dočasnému odfouknutí moře. Jelikož se jim ale mnohdy přírodního větru nedostává, staví na výrobu větru větrné mlýny (důmyslná jaderná zařízení). Tyto jsou poháněny energií uvolněnou štěpením jader obilí, které sveřepí družstevníci musí v potu tváře pěstovat. Nebezpečný jaderný odpad (v odborných kruzích nazývaný též mouka) je pak zpracováván v tamních pekárnách při výrobě chleba.

3. Teorie světla

Jistě jste si všimli, že během Vašeho života se několikrát vystřídalo světlo a tma. Těmto úsekům dne říkáme den (světlo) a noc (tma). Proč den střídá noc? Jak k tomuto jevu dochází? Pokusíme se podat jednoduché vysvětlení pro širokou čtenářskou obec.

Mnoho lidem se velmi špatně odpočívá za denního světla a v přímém žáru Slunce. I ve stínu panují vysoké teploty a zasloužený odpočinek po celodenní práci není kvalitní. Proto chodili zaměstnaci do práce stále unavenější a nevyspalí. Rozhodli se tedy lidé nového věku, že opět zavedou noc, kterážto je k odpočinku mnohem vhodnější.

Dostali se ovšem do problému, jak světlo vyzářené Sluncem vysbírat nebo pohltit, prostě nějak zničit. Pochopitelně nejedná se o žádnou novinku. Už z pravěku známe pokusy lovců o pohlcení světla ohněm. Vzniklou energii pak používali k úpravě rozličných pokrmů. Ovšem stejně vždy usnuli, oheň zhasl a vznikl den. Tyto praktiky převládali až do minulého století, i když v podobě loučí, svíček a moderních přenosných petrolejových lamp.

Pravou revolucí v tomto oboru jsou pak zařízení, která dokážou při sběru světla nejen měnit toto v teplo, ale i v elektrickou energii. Prvním významnějším objevem byl Edisonův sběrač slunečního žáru - zkráceně žárovka. Její výkon byl ovšem velmi nízký. Vzhledem k nevhodné konstrukci a špatnému odvodu světla a tepla bylo třeba žárovky stále měnit.

A vývoj se samozrejmě nezastavil. Dnes už existují nejrůznější druhy pouličních sběračů. Jistě si každý z Vás všiml, že když přijde čas a musí se vyrobit tma, tyto sběrače se aktivují. Pod každou lampou se tvoří kužely světla, které je "vsáváno". Tam, kde není pouliční otmavení ( všichni už také chápeme, jak je vžitý termín "osvětlení" nesmyslný a směšný ) sběr světla zařizují automobily, které tuto energii využívají k dobíjení baterií. Další příklad využití: Energie ze všech pouličních otmavení je vedena do trafostanic, odtud do elektráren. V takové vodní elektrárne se pak pohánějí turbíny, které pak mají za následek tok řek ve správném směru a ochlazování vody. Proto také v době zimního spánku, kdy sbíráme světlo více než v době letní, voda v řekách dokonce i zamrzá! S tímto negativním jevem jsme se doposud nevypořádali.

Když se poohlédneme, setkáváme se se sběrem světla takřka na každém kroku. Ale byl by omyl si myslet, že ve volné přírodě dokáže jednotlivec vysbírat všechno světlo. Tak výkonné sběrače zatím neexistují. Lze samozřejmě v laboratorních podmínkách ( uzavřená místnost ) všechno světlo vysbírat. Pak zavládne tma až do otevření.

Když usoudíme, že je třeba světla, jednoduše se vypínají pouliční otmavení, auta zhasínají a přírodu pomalu začíná zaplavovat světlo.

Je vidět, že světlo opravdu není žádná věda. Pozorný čtenář konečně také pochopí prastaré lidové rčení "Pod svícnem je tma".


My jen dodáváme:

Chceme více takových aktivit, jen hustěji a větší kapky.

Za vědecký team KP referát zpracoval

Jeník